Buďte změnou, kterou chcete ve své komunitě vidět
Právě cesta a ztráta mé Statečné holčičky Rudo v roce 2018 zrodila Brave Little Hearts Zimbabwe.
Začalo to tím, že jsem hledal spravedlnost ohledně léčby, se kterou jsme se setkali v nemocnici a která vedla ke ztrátě života mého dítěte z nedbalosti, a abych uctila dobrý boj, který svedl náš Statečný anděl. Velmi trpěla.
Snažila jsem se nahlásit své stížnosti úřadům, ale můj případ byl zameten pod koberec a označen jako emoce truchlící matky.
Kdybych měl vyprávět o utrpení nedbalosti, se kterou jsem se setkal, ao tom, co se stalo v nemocnici, zabralo by to mnoho stránek. Ale místo toho, abych se utápěl v bolesti, rozhodl jsem se, že půjdu vpřed. Musel jsem být tou změnou, kterou chci vidět v komunitě srdce. Nikomu jsem nepřála tu hrůzu a bolest, kterou jsem prožívala, a nechtěla jsem, aby se vzpomínka mé dcery rozplynula v pouhou prázdnotu. Ale neměl jsem žádné zdroje ani finance na zahájení mého projektu.
Jediné, co jsem měl, byla skupina WhatsApp a osobní vztah s Bohem.
Jednoduché chyby vedou k tragickým následkům
Studentští lékaři poskytli špatné diagnózy a nesprávné léky a přístup k lékařským zprávám z nemocnice zabral více než tři měsíce. Bylo mi řečeno, že nemocnice nevydává zprávy na stroji a že moje dětská knížka je dost dobrá. V jižním regionu Zimbabwe, kde žijeme, stejně jako ve většině regionů nemáme přístup k kardiologickým specialistům ani zařízením. Ale nemocnice v Indii byla ochotná ošetřit mou dceru a potřebovali zprávy na stroji. Indický lékař psal nekonečné e-maily lékařům mého dítěte a požadoval lékařské zprávy. Ale doktor mi je neposlal, kromě pár neúplných záznamů, které jsem musel zaplatit.
Moje dcera byla tak nemocná, že musela být držena doma na kyslíku a každý měsíc jsme museli kupovat několik nádrží. Takže to bylo srdcervoucí, když sestra zapomněla vrátit mé dceři kyslíkovou nádrž po jejím pobytu na JIP.
Den, který je navždy otištěn v mé mysli, je dnem, kdy měla mít ozvěnu. Bylo nám řečeno, abychom jí odstranili kyslík a šli přes silnici na dětské oddělení. Když jsem si přitiskl své dítě na hruď a přikryl ji před živly, mrholilo a foukal vítr. Po 4 minutách svižné chůze, která nám připadala jako věčnost, jsme dorazili na místo echa.
Byla tam dlouhá fronta a asistentka sestry, která byla se mnou, mě požádala, abych se připojil k frontě, zatímco šla zaregistrovat moje dítě na echo. Plán byl takový, že moje dítě bude vráceno na oddělení, aby mu co nejdříve dali kyslík, ale fronta se nehýbala. Naznačil jsem asistentovi sestry, že moje dítě plakalo příliš dlouho a zmodralo, což byl jasný příznak nedostatku kyslíku. Řekla mi, že sekretářka řekla, abych zůstal ve frontě. Zeptal jsem se, jestli mi vysvětlila, že dítě potřebuje kyslík, ale neodpověděla. Opustil jsem tedy frontu a šel jsem za sekretářkou, abych svůj případ obhájil, ale ona řekla, že ji nikdo neinformoval, že dítě je na kyslíku. Prosil jsem ji, že musí mít přednost, ale ona mě ignorovala. Začala křičet, že se mám vrátit do fronty. Slzy se mi koulely po tvářích, když jsem šel za rodiči ve frontě a požádal jsem ji, aby mě prosím pustila dovnitř před ní s ohledem na stav mého malého. Jednou se podívala na mé dítě a dala mi své místo ve frontě.
Když jsem konečně viděla doktora, řekl mi, že pokud je dítě na kyslíku, není třeba čekat ve frontě. Řekl mi, abych spěchal zpátky na JIP hned po echu, abych jí dal zpět kyslík, ale kyslíková nádrž tam nebyla. Taková jednoduchá chyba, ale s tak tragickými následky pro mě a mou rodinu. Jak bych mohl odpustit?
Snažil jsem se zahodit svůj smutek a zapomenout na to, čím jsem si prošel. Ale pokaždé, když jsem slyšela o smrti dalšího dítěte a poznala, že zažilo podobnou zkoušku, uvědomila jsem si, že se už nemůžu skrývat za svou bolest a musím něco DĚLAT. Skrze Boží milost jsem si uvědomil, že když jsem někomu pomohl tím, že jsem byl jen oporou, návštěvou nemocnice, modlitbou nebo darem, léčil jsem svou vlastní bolest. A někdy jsem jen řekl: "Bože, kdyby to bylo tvou vůlí, aby moje dcera tím prošla, abych mohl pomáhat ostatním ve stejné situaci, udělám, co bude potřeba." To mi dalo sílu a víru být hlasem, který se postaví za sebe a ostatní, protože moje toto dítě, které zemřelo v 10 měsících na trikuspidální atrézii, mi navždy změnilo život. Do té doby jsem nikdy neslyšel o vrozené srdeční chorobě.
Brave Little Hearts Zimbabwe – náš pokrok
Naším cílem je podporovat povědomí o vrozených srdečních chorobách a právech dítěte prostřednictvím našich 6 pilířů:
1) Právo na včasnou diagnózu.
2) Právo na odbornou péči.
3) Právo na dostupné léky.
4) Právo na včasný přístup k život zachraňující operaci.
5) Právo na výživu.
6) Právo žít.
Děláme to tak, že se zasazujeme o:
- Spravedlivé a spravedlivé zásady pro děti žijící se srdečním onemocněním
- Decentralizované kardiologické služby do všech provincií
- Vládní odpovědnost za podporu dětí žijících s touto nemocí vytvořením místního a udržitelného řešení
K dnešnímu dni jsme ve snaze decentralizovat srdeční služby do všech provincií začali s Mpilo Hospital jako naším pilotním projektem. Právě probíhá rekonstrukce, abychom z něj udělali první kardiologické centrum v jižním regionu Zimbabwe. Máme před sebou dlouhou cestu, ale...společně to dokážeme!
https://www.facebook.com/bravelittleheartszim
